第4篇 拘尸那罗经的注释
4. Kusinārasuttavaṇṇanā
4444. 第五经的第四注:“拘尸那罗”就是这样一个名字的城市。人们在这里为诸天神献上祭供,所以叫“送祭处”,就在那个送祭处。“无穿孔、无赘肉”等句中:如果有人被什么东西打过,或者做过医疗之类的事,那么他的身行就像被白蚁啃过的棕榈叶一样有穿孔,又因为能在任何地方抓住拉扯,所以有赘肉;反过来,没有这些过失的,就叫“无穿孔、无赘肉”。而语行则因为妄语、恶口、离间、无根诽谤等而有穿孔、有赘肉,远离这些就是无穿孔、无赘肉。“我的心是否慈呢?”意思是:断除了障碍,通过修习业处而证得的慈心。“无愤恨”:没有愤恨,也就是以镇伏的方式断除了愤恨。“于何处说”:这条学处是在哪个城市宣说的。
44. Pañcamassa catutthe kusinārāyanti evaṃnāmake nagare. Devatānaṃ atthāya baliṃ haranti etthāti baliharaṇo, tasmiṃ baliharaṇe. Acchiddena appaṭimaṃsenātiādīsu yena kenacideva pahaṭo vā hoti, vejjakammādīni vā katāni, tassa kāyasamācāro upacikādīhi khāyitatālapaṇṇaṃ viya chiddo ca, paṭimasituṃ yattha katthaci gahetvā ākaḍḍhituṃ sakkuṇeyyatāya paṭimaṃso ca hoti, viparīto acchiddo appaṭimaṃso nāma. Vacīsamācāro pana musāvādaomasavādapesuññaamūlakānuddhaṃsanādīhi chiddo sappaṭimaṃso ca hoti, viparīto acchiddo appaṭimaṃso. Mettaṃ nu kho me cittanti palibodhaṃ chinditvā kammaṭṭhānabhāvanānuyogena adhigataṃ me mettacittaṃ. Anāghātanti āghātavirahitaṃ, vikkhambhanena vihatāghātanti attho. Kattha vuttanti idaṃ sikkhāpadaṃ kismiṃ nagare vuttaṃ.
“适时而说”等句中:先让某个人腾出一个位置,然后指出他的过失,这叫适时而说。在僧众中间、在大众中间,或在分发筹签处、布施食物处、思惟处、花环处、乞食行路处、坐卧处等地方,或在被侍者簇拥的时刻指出过失,这叫非时说。以真实而说,就是如实而说。说“年轻人、长老、亲近众者、粪扫衣者、说法师,你这样做相称吗”,这是粗恶而说。但基于正当理由而说:“尊者,您是长老、亲近众者、粪扫衣者、说法师,您这样做相称吗”,这是柔和而说。基于正当理由而说,就是讲有益的话。以慈心而说,不以嗔心——意思是安住于慈心而说,不是怀着嗔恨心而说。
Kālena vakkhāmītiādīsu eko ekaṃ okāsaṃ kāretvā codento kālena vadati nāma. Saṅghamajjhe vā gaṇamajjhe vā salākaggayāgaggavitakkamāḷakabhikkhācāramaggaāsanasālādīsu vā upaṭṭhākehi parivāritakkhaṇe vā codento akālena vadati nāma. Tacchena vadanto bhūtena vadati nāma. ‘‘Daharamahallakaparisāvacarakapaṃsukūlikadhammakathikapatirūpaṃ tava ida’’nti vadanto pharusena vadati nāma. Kāraṇanissitaṃ pana katvā, ‘‘bhante mahallakattha, parisāvacarakattha, paṃsukūlikattha, dhammakathikatthapatirūpaṃ tumhākamida’’nti vadanto saṇhena vadati nāma. Kāraṇanissitaṃ katvā vadanto atthasaṃhitena vadati nāma. Mettacitto vakkhāmi no dosantaroti mettacittaṃ paccupaṭṭhapetvā vakkhāmi, na duṭṭhacitto hutvā.
《入王宫经》的注释
5. Rājantepurappavesanasuttavaṇṇanā
45第五种:“已作或将要作”,是指已经做了或将要去做违犯淫欲的行为。“宝”,是指摩尼宝等任何一种宝物。“希求”,是想杀害。“象所拥挤”,是被象群挤逼。也有读作“象群践踏”的,意思是:这里被象群践踏。其余各项也应照这样理解。“能引生贪染的色、声、香、味、触”,是指这些能引发贪欲的色等对象,在那里全都具足。
45. Pañcame kataṃ vā karissanti vāti methunavītikkamaṃ kariṃsu vā karissanti vā. Ratananti maṇiratanādīsu yaṃkiñci. Patthetīti māretuṃ icchati. Hatthisambādhanti hatthīhi sambādhaṃ . Hatthisammaddanti vā pāṭho, tassattho – hatthīhi sammaddo etthāti hatthisammaddaṃ. Sesesupi eseva nayo. Rajanīyāni rūpasaddagandharasaphoṭṭhabbānīti etāni rāgajanakāni rūpādīni tattha paripūrāni honti.
第6篇 帝释天经的注释
6. Sakkasuttavaṇṇanā
46第六经。“有忧有惧”,就是因忧愁而有恐惧。也有人写作“忧惧”,意思一样。第二句也应这样理解。“以任何一种工作”,是指在农耕、经商等任何事务中,以任何一种谋生之事。“不犯不善”,就是不去做任何不善的事。“应厌离”,就是应令其厌离、应令其厌弃。“聪明”,就是善巧。“具足勤奋”,就是具备努力精进。“堪能言谈”,就是适合与人交谈。“唯感受一向快乐而安住”,就是只以智慧感受纯粹的身心快乐而安住。“无常”,因为生起之后便坏灭。“空洞”,因为没有实质。“虚假”,因为看似恒常、快乐、有我,实际却并非如此,所以是虚假。“虚妄法”,就是本性为坏灭。因此指出:缘于它们,苦便生起。这里“诸”只是语气词。“或入流者”,就是确定无疑地成为入流者。他也能修成禅定,或往生梵天界,或在六欲天中感受纯粹快乐而安住。在这部经中,世尊讲述了具足八支斋戒的功德。
46. Chaṭṭhe sokasabhayeti sokena sabhaye. Sokabhayeti vā pāṭho, ayamevattho. Dutiyapadepi eseva nayo. Yena kenaci kammaṭṭhānenāti kasivaṇijjādikammesu yena kenaci kammena. Anāpajja akusalanti kiñci akusalaṃ anāpajjitvā. Nibbiseyyāti uppādeyya ācineyya. Dakkhoti cheko. Uṭṭhānasampannoti uṭṭhānavīriyena samannāgato. Alaṃ vacanāyāti yutto vacanāya. Ekantasukhappaṭisaṃvedī vihareyyāti ekantameva kāyikacetasikasukhaṃ ñāṇena paṭisaṃvedento vihareyya. Aniccāti hutvā abhāvato. Tucchāti sārarahitā. Musāti niccasubhasukhā viya khāyamānāpi tathā na hontīti musā. Mosadhammāti nassanasabhāvā. Tasmā te paṭicca dukkhaṃ uppajjatīti sandasseti. Idhapana voti ettha vo ti nipātamattaṃ. Apaṇṇakaṃ vā sotāpannoti avirādhitaṃ ekaṃsena sotāpanno vā hoti. Sopi jhānaṃ nibbatteti, brahmalokaṃ vā gantvā chasu vā kāmasaggesu ekantasukhappaṭisaṃvedī hutvā vihareyya. Imasmiṃ sutte satthā aṭṭhaṅguposathassa guṇaṃ kathesi.
7. 《摩诃梨经》的注释
7. Mahālisuttavaṇṇanā
47在第七部经里,“邪安置”就是错误地安放。“非正法行、不正行”,是指以不善业道为内容的、被称为非正法行的不正行。反过来,以善业道为内容的,应当知道就是正法行、正行。这样看来,这里讲的只是轮回流转本身。
47. Sattame micchāpaṇihitanti micchā ṭhapitaṃ. Adhammacariyāvisamacariyāti akusalakammapathavasena adhammacariyasaṅkhātā visamacariyā. Kusalakammapathavasena itarā veditabbā. Evamidha vaṭṭameva kathitaṃ.
《出家者常行经》的注释
8. Pabbajitaabhiṇhasuttavaṇṇanā
48第八经中说的“出家者”,是指舍弃在家生活、在教法里出家的人。“常”就是不断、反复、再三,应当一再地审视、观察、明记。“丑陋相”就是变丑的样子。这种丑陋相有两种:身体的丑陋和资具的丑陋。其中,身体的丑陋可以从剃除须发这一点来理解。以前在家的时候,穿的是各种颜色鲜艳的细软衣服,用金器银器吃各种上等美味的食物,在吉祥的宫殿里,在高广的床座上或躺或坐,用熟酥、生酥等做药;但从出家那一刻起,就要穿割截缝缀、染成黄褐色的衣服,在铁钵或陶钵里吃杂粮粥,在树下等住处铺上文阇草之类的垫子躺卧,坐在皮片、垫席之类的东西上,用腐尿等做药。资具的丑陋,就应当这样来理解。能这样省察的人,就能断除瞋怒和骄慢。
48. Aṭṭhame pabbajitenāti gharāvāsaṃ pahāya sāsane pabbajjaṃ upagatena. Abhiṇhanti abhikkhaṇaṃ punappunaṃ, paccavekkhitabbā oloketabbā sallakkhetabbā. Vevaṇṇiyanti vivaṇṇabhāvaṃ. Taṃ panetaṃ vevaṇṇiyaṃ duvidhaṃ hoti sarīravevaṇṇiyaṃ parikkhāravevaṇṇiyañca. Tattha kesamassuoropanena sarīravevaṇṇiyaṃ veditabbaṃ. Pubbe pana nānāvirāgāni sukhumavatthāni nivāsetvāpi nānaggarasabhojanaṃ suvaṇṇarajatabhājanesu bhuñjitvāpi sirigabbhe varasayanāsanesu nipajjitvāpi nisīditvāpi sappinavanītādīhi bhesajjaṃ katvāpi pabbajitakālato paṭṭhāya chinnasaṅghaṭitakasāvarasapītāni vatthāni nivāsetabbāni, ayapatte vā mattikapatte vā missakodano bhuñjitabbo, rukkhamūlādisenāsane muñjatiṇasantharaṇādīsu nipajjitabbaṃ , cammakhaṇḍataṭṭikādīsu nisīditabbaṃ, pūtimuttādīhi bhesajjaṃ kattabbaṃ hoti. Evamettha parikkhāravevaṇṇiyaṃ veditabbaṃ. Evaṃ paccavekkhato kopo ca māno ca pahīyati.
“我的活命依靠别人”,意思是:我的四种资具所维持的活命,是依靠别人、受别人支配的。因为这样省察的人,活命就变得清净,托钵食也受到尊重,对四种资具不会有未经省察的受用。“我应当采取另一种举止”:在家人挺胸伸颈,以嬉戏的姿态、不守规矩的步态行走,那是他们那种举止;我应当采取与那不同的举止——守护诸根,内心寂静,只看眼前一轭,在不平坦的地方像运水车一样缓慢地行走。应当这样省察。因为这样省察的人,威仪就变得合适,三学得以圆满。“是否”是一个表示省察的虚词。“自己”指心。“不会因戒而受谴责”:不会因为“你的戒不清净”这样的戒方面的原因而受谴责。因为这样省察的人,内心生起惭,惭使三门得到防护,三门防护就是四种遍清净戒;安住在四种遍清净戒之后,增长观,证得阿罗汉果。“经过有智慧的同梵行者审察之后”:有智慧的同梵行者们仔细审察之后。因为这样省察的人,外在的愧得以建立,愧使三门得到防护——应当按前面刚刚说的方式理解。
Parapaṭibaddhā me jīvikāti mayhaṃ paresu paṭibaddhā parāyattā catupaccayajīvikāti. Evaṃ paccavekkhato hi ājīvo parisujjhati, piṇḍapāto ca apacito hoti, catūsu paccayesu apaccavekkhitaparibhogo nāma na hoti. Añño me ākappo karaṇīyoti yo gihīnaṃ uraṃ abhinīharitvā gīvaṃ paggahetvā lalitenākārena aniyatapadavītihārena gamanākappo hoti, tato aññova ākappo mayā karaṇīyo, santindriyena santamānasena yugamattadassinā visamaṭṭhāne udakasakaṭeneva mandamitapadavītihārena hutvā gantabbanti paccavekkhitabbaṃ. Evaṃ paccavekkhato hi iriyāpatho sāruppo hoti, tisso sikkhā paripūrenti. Kaccinukhoti salakkhaṇe nipātasamudāyo. Attāti cittaṃ. Sīlato na upavadatīti aparisuddhaṃ te sīlanti sīlapaccayo na upavadati. Evaṃ paccavekkhato hi ajjhattaṃ hirī samuṭṭhāti, sā tīsu dvāresu saṃvaraṃ sādheti, tīsu dvāresu saṃvaro catupārisuddhisīlaṃ hoti, catupārisuddhisīle ṭhito vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattaṃ gaṇhāti. Anuvicca viññū sabrahmacārīti paṇḍitā sabrahmacārino anuvicāretvā. Evaṃ paccavekkhato hi bahiddhā ottappaṃ saṇṭhāti, taṃ tīsu dvāresu saṃvaraṃ sādhetīti anantaranayeneva veditabbaṃ.
「种种别离」和「分离」:因为出生而有种种不同,就是「种种别离」;因为死亡而分离,就是「分离」。这样观察的人,在三门中确实不会有防护缺失,死随念也会很好地现前。
「我是业的所有者」等句中:业是我自己的、属于我自身的,所以叫「业的所有者」。由业所应得的果报就是遗产,业的遗产叫「业遗产」,我领受它,所以叫「业遗产的继承者」。业是我的根源、我的因,所以叫「业为根源」。业是我的亲戚、亲族,所以叫「业为亲族」。业是我的归依、我的依靠,所以叫「业为归依」。我将成为那业的继承者,意思是:我将成为那业的继承者,领受由那业所给的果报。这样观察业的所属关系的人,确实不会造恶。
「我是怎样度过日日夜夜的呢?」意思是:我是在修行实践呢,还是没有修行?是在诵习佛语呢,还是没有诵习?是在如理作意上努力呢,还是没有努力?也就是说,我的日日夜夜是在什么状态下流逝、流转的呢?这样观察的人,不放逸就得以圆满。
Nānābhāvo vinābhāvoti jātiyā nānābhāvo, maraṇena vinābhāvo. Evaṃ paccavekkhato hi tīsu dvāresu asaṃvutākāro nāma na hoti, maraṇassati sūpaṭṭhitā hoti. Kammassakomhītiādīsu kammaṃ mayhaṃ sakaṃ attano santakanti kammassakā. Kammena dātabbaṃ phalaṃ dāyaṃ, kammassa dāyaṃ kammadāyaṃ, taṃ ādīyāmīti kammadāyādo. Kammaṃ mayhaṃ yoni kāraṇanti kammayoni. Kammaṃ mayhaṃ bandhu ñātakoti kammabandhu. Kammaṃ mayhaṃ paṭisaraṇaṃ patiṭṭhāti kammapaṭisaraṇo. Tassa dāyādo bhavissāmīti tassa kammassa dāyādo tena dinnaphalaṃ paṭiggāhako bhavissāmi. Evaṃ kammassakataṃ pana paccavekkhato pāpakaraṇaṃ nāma na hoti. Kathaṃbhūtassa me rattindivā vītivattantīti kinnu kho me vattappaṭipattiṃ karontassa, udāhu akarontassa, buddhavacanaṃ sajjhāyantassa, udāhu asajjhāyantassa, yonisomanasikāre kammaṃ karontassa, udāhu akarontassāti kathaṃbhūtassa me rattindivā vītivattanti, parivattantīti attho. Evaṃ paccavekkhato hi appamādo paripūrati.
“我乐于空屋之中”这句话的意思是:在僻静的地方,在行住坐卧一切威仪中,都是独自一人,我是否真的感到快乐呢?这样反复观察的人,身远离就得以圆满。
“超人法”是指超越一般人的法,也就是比普通人更殊胜的禅修者和圣者们所具有的禅那等法;或者说,它比十善业道所包含的“人法”更超越、更殊胜。这样的法,在我的相续中到底有没有呢?是否存在呢?这就是这句话的意思。
“足以称为圣者的知见殊胜”:广大和出世间的智慧,以了知为义,所以叫“知”;就像用眼睛看见一样,以亲证诸法为义,所以叫“见”——合起来就是“知见”。圣洁、清净、无上的知见,叫“圣知见”;能摧毁烦恼的圣知见就在这里,或者说拥有这种知见,就叫“足以称为圣知见”。禅那等各种不同类型的超人法,以及足以称为圣知见——这既是超人法,又是殊胜,所以叫“足以称为圣者的知见殊胜”。另一种解释是:那种能摧毁烦恼的清净知见本身就是殊胜,所以也可以叫“足以称为圣者的知见殊胜”。
“证得”:已经获得,在我这里有没有呢?“我”:就是那位已证得殊胜功德的我。“在最后时刻”:躺在临终的床上时。“被问”:被同梵行者们问起已证得的功德殊胜。“我将不会羞愧”:我不会垂头丧气、失去光彩。因为这样反复观察的人,就不会虚度时光。
Suññāgāre abhiramāmīti vivittokāse sabbiriyāpathesu ekakova hutvā kacci nu kho abhiramāmīti attho. Evaṃ paccavekkhato kāyaviveko paripūrati. Uttarimanussadhammoti uttarimanussānaṃ ukkaṭṭhamanussabhūtānaṃ jhāyīnañceva ariyānañca jhānādidhammo, dasakusalakammapathasaṅkhātamanussadhammato vā uttaritaro visiṭṭhataro dhammo me mama santāne atthi nu kho, santi nu khoti attho. Alamariyañāṇadassanavisesoti mahaggatalokuttarapaññā pajānanaṭṭhena ñāṇaṃ, cakkhunā diṭṭhamiva dhammaṃ paccakkhakaraṇato dassanaṭṭhena dassananti ñāṇadassanaṃ, ariyaṃ visuddhaṃ uttamaṃ ñāṇadassananti ariyañāṇadassanaṃ, alaṃ pariyattakaṃ kilesaviddhaṃsanasamatthaṃ ariyañāṇadassanamettha, assa vāti alamariyañāṇadassano, jhānādibhedo uttarimanussadhammo alamariyañāṇadassano ca so viseso cāti alamariyañāṇadassanaviseso. Atha vā tameva kilesaviddhaṃsanasamatthaṃ visuddhaṃ ñāṇadassanameva visesoti alamariyañāṇadassanaviseso vā. Adhigatoti paṭiladdho me atthi nu kho. Sohanti paṭiladdhaviseso so ahaṃ. Pacchime kāleti maraṇamañce nipannakāle. Puṭṭhoti sabrahmacārīhi adhigataguṇavisesaṃ pucchito. Na maṅku bhavissāmīti patitakkhandho nittejo na hessāmīti. Evaṃ paccavekkhantassa hi moghakālakiriyā nāma na hoti.
第9至第10经的《身住法经》等注释
9-10. Sarīraṭṭhadhammasuttādivaṇṇanā
49-50第九经里说的“导致后有”,是指能招感下一世出生的。“有行”是指造作轮回存在的业。这部经里只讲了轮回本身。第十经里讲了戒、多闻、精进、念和慧,这些既属于世间法,也属于出世间法。其余部分在各处都很浅显易懂。
49-50. Navame ponobbhavikoti punabbhavanibbattako. Bhavasaṅkhāroti bhavasaṅkharaṇakammaṃ. Imasmiṃ sutte vaṭṭameva kathitaṃ. Dasame sīlabāhusaccavīriyasatipaññā lokiyalokuttarāmissikā kathitā. Sesaṃ sabbattha uttānatthamevāti.
第二五十经篇
2. Dutiyapaṇṇāsakaṃ