11. 第十一品巴利
11. Ekādasamavaggo
提斯的随眠论注释巴利
1-3. Tissopi anusayakathāvaṇṇanā
605-613 605-613. 现在,随眠是无记、无因、与心不相应的,这样也有三篇随眠论。其中,因为凡夫在善心或无记心生起时,应被称为有随眠者,而在那一刹那,凡是他的因,随眠并不由那个因而成为有因,也不与那个心相应,所以,那些主张随眠是无记、无因、与心不相应的人,比如大众部和正量部,就是针对他们,在这三篇论中,自宗论师提问,对方承认。其余部分,因为和前面所说的方法相同,仅凭巴利圣典本身就能了解,所以不再详细展开。巴利
605-613. Idāni anusayā abyākatā, ahetukā, cittavippayuttāti tissopi anusayakathā nāma honti. Tattha yasmā puthujjano kusalābyākate citte vattamāne ‘‘sānusayo’’ti vattabbo, yo cassa tasmiṃ khaṇe hetu, na tena hetunā anusayā sahetukā, na tena cittena sampayuttā, tasmā ‘‘te abyākatā, ahetukā, cittavippayuttā’’ti yesaṃ laddhi, seyyathāpi mahāsaṃghikānañceva sammitiyānañca; te sandhāya tīsupi kathāsu pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Sesaṃ heṭṭhā vuttanayattā sakkā pāḷimaggeneva jānitunti, tasmā na vitthāritanti.
4. 智论的注释巴利
4. Ñāṇakathāvaṇṇanā
614-615 现在讲“智论”这部分。在这里,虽然无明已经被道智断除,但当眼识等与智不相应的心再次生起时,由于那个道心不再生起,所以有些人主张“不能说他是有智的人”,比如大众部就是这样。针对他们,自宗论师发问,对方承认了。然后为了责难他:“如果无明断除时‘有智的人’这个施设就不成立,那么贪等断除时‘离贪的人’等施设也应该不成立,你就不懂人施设了”,于是说了“贪已断除”等话。对方在这些烦恼已断除的情况下,看不到还有贪等状态的理由,就否定了。最后,因为通过获得智,他确实值得被称为有智的人,所以“并非如此”是自宗论师的否定。巴利
614-615. Idāni ñāṇakathā nāma hoti. Tattha maggañāṇena aññāṇe vigatepi puna cakkhuviññāṇādivasena ñāṇavippayuttacitte vattamāne yasmā taṃ maggacittaṃ na pavattati, tasmā ‘‘na vattabbaṃ ñāṇī’’ti yesaṃ laddhi, seyyathāpi mahāsaṃghikānaṃ; te sandhāya pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Atha naṃ ‘‘yadi aññāṇe vigate ‘ñāṇī’ti paññatti na siyā, rāgādīsu vigatesu vītarāgādipaññattipi na siyāti puggalapaññattiyaṃ akovidosī’’ti codetuṃ rāge vigatetiādimāha. Itaro tesu vigatesu sarāgādibhāve yuttiṃ apassanto paṭikkhipati. Pariyosāne yasmā ñāṇapaṭilābhena so ñāṇīti vattabbataṃ arahati, tasmā na hevanti paṭikkhepo sakavādissāti.
智与心不相应论注释巴利
5. Ñāṇaṃ cittavippayuttantikathāvaṇṇanā
616-617 616-617. 现在要讲的是“智与心不相应”这一论议。其中,因为阿罗汉具足眼识等时,是就他所证得的道智而被称为“有智者”,而那个智并不与那(眼识等)心相应,所以有些人主张“智与心不相应”,比如东山部。针对他们,自宗论师发问,对方认可。接着,为了责难他,自宗论师说“色”等语,意思是:“如果你的智与心不相应,那它就应该是色等心不相应法中的某一种。”对方否定。其余部分和前面所说的一样。不过在结尾,当被问“有慧者”时,他因为主张有所得,希望那(智)能生起,所以就承认了。巴利
616-617. Idāni ñāṇaṃ cittavippayuttantikathā nāma hoti. Tattha yasmā arahā cakkhuviññāṇādisamaṅgī paṭiladdhaṃ maggañāṇaṃ sandhāya ‘‘ñāṇī’’ti vuccati, na cassa taṃ tena cittena sampayuttaṃ, tasmā ‘‘ñāṇaṃ cittavippayutta’’nti yesaṃ laddhi, seyyathāpi pubbaseliyānaṃ; te sandhāya pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Atha naṃ ‘‘yadi te ñāṇaṃ cittavippayuttaṃ cittavippayuttesu rūpādīsu aññataraṃ siyā’’ti codetuṃ rūpantiādimāha. Itaro paṭikkhipati. Sesaṃ heṭṭhā vuttanayameva. Pariyosāne pana paññavāti puṭṭho paṭilābhavasena taṃ pavattiṃ icchati, tasmā paṭijānātīti.
第六节 “此是苦”的论释巴利
6. Idaṃ dukkhantikathāvaṇṇanā
618-820 618-820. 现在这一段叫做“此是苦”的论议。其中,有些人主张:在出世间道的刹那,瑜伽行者会说“此是苦”这句话,当他这样说出“此是苦”的时候,“此是苦”的智也就生起了——比如案达罗派就是这种见解。针对他们,自宗论师发问,对方就承认在道的刹那有这样的言语说出和智的生起。然而,因为他认为凡夫也会说出与其余圣谛相关的话,而且不希望凡夫有那样的智生起,所以在问集谛等问题时,他就否定了。“色无常”等话,是为了从苦的同义语的角度来显示而说的。但对方在自己的宗派中看不到这样的表述,就加以否定。“iti ca danti cā”等话,是为了显示:如果他的苦智生起,那么在i、daṃ、du、kha这些音节上,应当依次有四种智生起。然而对方不接受这一点,所以就否定了。巴利
618-820. Idāni idaṃ dukkhantikathā nāma hoti. Tattha yesaṃ ‘‘lokuttaramaggakkhaṇe yogāvacaro idaṃ dukkhanti vācaṃ bhāsati, evamassa idaṃ dukkhanti vācaṃ bhāsato ca idaṃ dukkhanti ñāṇaṃ pavattatī’’ti laddhi, seyyathāpi andhakānaṃ; te sandhāya pucchā sakavādissa, maggakkhaṇe tathā vācābhāsanaṃ ñāṇappavattiñca sandhāya paṭiññā itarassa. Yasmā pana so sesasaccapaṭisaṃyuttaṃ vācaṃ puthujjanova bhāsati , na ca tassa tathā ñāṇappavattīti icchati, tasmā samudayādipañhesu paṭikkhipati. Rūpaṃ aniccantiādi dukkhapariyāyadassanavasena vuttaṃ. Itaro pana sakasamaye tādisaṃ vohāraṃ apassanto paṭikkhipati. Iti ca danti cātiādi yadi tassa dukkhe ñāṇaṃ pavattati, i-kāra daṃ-kāra du-kāra kha-kāresu paṭipāṭiyā catūhi ñāṇehi pavattitabbanti dassetuṃ vuttaṃ. Itaro pana tathā na icchati, tasmā paṭikkhipati.
7. 神变力论的注释巴利
7. Iddhibalakathāvaṇṇanā
621-624 现在讲的是“神变力论”。其中,有些人不如理地理解修习神足的利益,认为“具足神变力的人能住世一劫”,比如大众部就是这种主张。针对他们,自宗论师问:具足神变力的人能住世一劫吗?这里“劫”有三种:大劫、大劫的一部分、寿劫。因为在“诸比丘,有四种劫的不可数”(增支部4.156)里说的是大劫;在“梵身天人的劫是寿命的量”(增支部4.123)里说的是大劫的一部分;在“在地狱里被煮一劫,在天界享乐一劫”(小诵354)里说的是寿劫。寿劫的意思是:寿命的安排,或者按业果来定,或者按年数来算的寿命期限。在这些当中,他是就大劫发问,对方承认了。巴利
621-624. Idāni iddhibalakathā nāma hoti. Tattha iddhipādabhāvanānisaṃsassa atthaṃ ayoniso gahetvā ‘‘iddhibalena samannāgato kappaṃ tiṭṭheyyā’’ti yesaṃ laddhi, seyyathāpi mahāsaṃghikānaṃ; te sandhāya iddhibalena samannāgato kappaṃ tiṭṭheyyāti pucchā sakavādissa. Tattha kappo nāma mahākappo, kappekadeso, āyukappoti tividho. ‘‘Cattārimāni, bhikkhave, kappassa asaṅkhyeyyānī’’ti (a. ni. 4.156) ettha hi mahākappova kappoti vutto. ‘‘Brahmakāyikānaṃ devānaṃ kappo āyuppamāṇa’’nti (a. ni. 4.123) ettha kappekadesā. ‘‘Kappaṃ nirayamhi paccati, kappaṃ saggamhi modatī’’ti (cūḷava. 354) ettha āyukappo. Āyukappanaṃ āyuvidhānaṃ kammassa vipākavasena vā vassagaṇanāya vā āyuparicchedoti attho. Tesu mahākappaṃ sandhāya pucchati, itaro paṭijānāti.
这时,自宗论师为了驳斥他,说道:“如果按照你的说法,具足神通力的人能活过‘长寿者活百年,或者多一点少一点’这样被限定的寿劫,能活过大劫或大劫的一部分,那么他的寿命就应该是神通所成的。”于是他说出了“那寿命是神通所成的”等话。对方则因为“所谓命根,并没有神通所成的,只有业所生起的”这一说法而加以否定。那么,在这里有神通的人和无神通的人差别在哪里呢?难道没有神通的人也能住寿一劫吗?差别就在这里:有神通的人能以神通力排除那些障碍寿命延续的法,从而阻止中途的非时死亡;没有神通的人就没有这种力量。这就是两者之间的差别。巴利
Atha naṃ sakavādī ‘‘sace te iddhibalena samannāgato, ‘yo ciraṃ jīvati, so vassasataṃ appaṃ vā bhiyyo’ti (saṃ. ni. 2.143) evaṃ paricchinnā āyukappā uddhaṃ mahākappaṃ vā mahākappekadesaṃ vā jīveyya iddhimayikenassa āyunā bhavitabba’’nti codetuṃ iddhimayiko so āyūtiādimāha. Itaro ‘‘jīvitindriyaṃ nāma iddhimayikaṃ natthi, kammasamuṭṭhānamevā’’ti vuttattā paṭikkhipati. Ko panettha iddhimato viseso, nanu aniddhimāpi āyukappaṃ tiṭṭheyyāti? Ayaṃ viseso – iddhimā hi yāvatāyukaṃ jīvitappavattiyā antarāyakare dhamme iddhibalena paṭibāhitvā antarā akālamaraṇaṃ nivāretuṃ sakkoti, aniddhimato etaṃ balaṃ natthi. Ayametesaṃ viseso.
“过去、未来”这句话,是因为对方笼统地承认“能住一劫”,所以对他提出责难。“两个劫”等语,是为了责难而说的:“如果具神通者能够超越寿限,那就不只是能住一个劫,甚至能住很多个劫。”说“已生的触”等,是为了表明:并非一切都靠神通获得,也有神通触及不到的领域。这里其余的内容,意思都很浅显明白。巴利
Atītaṃ anāgatanti idaṃ avisesena kappaṃ tiṭṭheyyāti paṭiññātattā codeti. Dve kappetiādi ‘‘yadi iddhimā jīvitaparicchedaṃ atikkamituṃ sakkoti, na kevalaṃ ekaṃ anekepi kappe tiṭṭheyyā’’ti codanatthaṃ vuttaṃ. Uppanno phassotiādi na sabbaṃ iddhiyā labbhati, iddhiyā avisayopi atthīti dassetuṃ vuttaṃ. Sesamettha uttānatthamevāti.
8. 定论的解释巴利
8. Samādhikathāvaṇṇanā
625-626 现在要讨论的是“定”这个话题。在这里,有些人并不承认“即使只在一个心识刹那中生起的一境性,也因为它有等持的含义而可以叫定”,而是依据“七昼夜持续感受纯粹的快乐而安住”这类经文,主张“心相续就是定”,比如说一切有部和北道派就是这样。针对他们,自宗论师问“心相续(是不是定)”,对方承认了。然后自宗论师为了这样责难他们——“如果心相续是定,那么心相续也有过去的,也有未来的。并不是只有现在的这一个心才叫心相续,难道过去、未来那些全都是定吗?”——就说了“过去”等话,对方因为不认可这种说法,就否定了。巴利
625-626. Idāni samādhikathā nāma hoti. Tattha yesaṃ ekacittakkhaṇe uppannāpi ekaggatā samādhānaṭṭhena samādhīti aggahetvā ‘‘satta rattindivāni ekantasukhapaṭisaṃvedī viharitu’’ntiādivacanaṃ (ma. ni. 1.180) nissāya ‘‘cittasantati samādhī’’ti laddhi, seyyathāpi sabbatthivādānañceva uttarāpathakānañca; te sandhāya cittasantatīti pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Atha naṃ ‘‘yadi cittasantati samādhi, cittasantati nāma atītāpi atthi, anāgatāpi atthi. Na hi ekaṃ paccuppannacittameva cittasantati nāma hoti, kiṃ te sabbāpi sā samādhī’’ti codetuṃ atītātiādimāha, itaro tathā anicchanto paṭikkhipati.
“难道过去已灭”等话,是为了说明:在心相续中,只有现在的心才能起作用;过去已灭、未来未生,所以不存在,那怎么能叫定呢?所以说。“单一心识刹那”是对方论师的问难。然后,自宗论师依据自宗义理中“诸比丘,应修定”等处所说的“与现在善心相应的一境性就是定”,对此表示认可。“具眼识者”等话,是对方只抓住“单一心识刹那”这个说法,用诡辩的方式提出来的,因此被自宗论师否定。“难道不是世尊所说吗?”这句经文,只能成立依前后相续而生起的定具有无间性,并不能成立相续本身就是定,所以不能证成对方的论点。巴利
Nanuatītaṃ niruddhantiādi ‘‘cittasantatiyaṃ paccuppannameva cittaṃ kiccakaraṃ, atītānāgataṃ niruddhattā anuppannattā ca natthi, kathaṃ taṃ samādhi nāma hotī’’ti dassetuṃ vuttaṃ. Ekacittakkhaṇikoti pucchā paravādissa. Tato yā sakasamaye ‘‘samādhiṃ, bhikkhave, bhāvethā’’tiādīsu paccuppannakusalacittasampayuttā ekaggatā samādhīti vuttā, taṃ sandhāya paṭiññā sakavādissa. Cakkhuviññāṇasamaṅgītiādi ‘‘ekacittakkhaṇiko’’ti vacanamattaṃ gahetvā chalena vuttaṃ, teneva sakavādinā paṭikkhittaṃ. Nanu vuttaṃ bhagavatāti suttaṃ purimapacchimavasena pavattamānassa samādhissa abbokiṇṇataṃ sādheti, na santatiyā samādhibhāvaṃ, tasmā asādhakanti.
法住性论释巴利
9. Dhammaṭṭhitatākathāvaṇṇanā
627 现在要讨论的是“法住性论”。在这里,有些人依据“那个界确实安住”这句话,主张有一种叫作缘起的法住性存在,而且是究竟成就的,比如案达罗派就是如此。针对他们,自宗论师发问,对方承认。然后,为了这样责难他:“如果除了究竟成就的无明等法之外,另有一种究竟成就的所谓法住性存在,那么依那个法住性,你也应承认另有究竟成就的住性。”自宗论师便说出“依彼住性”等话。对方论师因为根本没有这种见解,所以否定。第二次被问到时,对方则就无间缘和相互缘而承认。其余部分因为和前面所说的方法相同,意思已经很清楚了。巴利
627. Idāni dhammaṭṭhitatākathā nāma hoti. Tattha ‘‘ṭhitāva sā dhātū’’ti vacanaṃ nissāya ‘‘paṭiccasamuppādasaṅkhātā dhammaṭṭhitatā nāma ekā atthi, sā ca parinipphannā’’ti yesaṃ laddhi, seyyathāpi andhakānaṃ; te sandhāya pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Atha naṃ ‘‘yadi parinipphannānaṃ avijjādīnaṃ aññā dhammaṭṭhitatā nāma parinipphannā atthi, tāyapi ca te dhammaṭṭhitatāya aññā ṭhitatā parinipphannā āpajjatī’’ti codetuṃ tāya ṭhitatātiādimāha. Paravādī evarūpāya laddhiyā abhāvena paṭikkhipati. Dutiyaṃ puṭṭho anantarapaccayatañceva aññamaññapaccayatañca sandhāya paṭijānāti. Sesaṃ heṭṭhā vuttanayattā uttānatthamevāti.
10. 无常性论的注释巴利
10. Aniccatākathāvaṇṇanā
628 现在讲的是“无常性论”。其中,有些人主张“无常的色等诸法,其无常性也像色等诸法一样是究竟成就的”,比如案达罗派。针对他们,自宗论师发问,对方承认。然后自宗论师为了这样驳斥他:“如果无常性像你的色等诸法一样是究竟成就的,那么那个无常性也应该有另一个究竟成就的无常性”,就说了“依彼无常性”等话。对方因为两种无常性不能同时存在而否定,然后又因为那个无常性不是恒常的,正因如此它和那个无常法一起消失,所以承认。于是自宗论师不给对方狡辩的机会,针对对方所承认的第二个无常性,用“依彼、依彼”等话,以辗转相续的方式指出无穷无尽的过失。“老死是究竟成就的”等话,是因为已生起者的老死之外并没有别的所谓无常性,所以以审察无常性差别的方式来说。在这里,对方论师的承认和否定,也应当按前面的方式来了知。巴利
628. Idāni aniccatākathā nāma hoti. Tattha ‘‘aniccānaṃ rūpādīnaṃ aniccatāpi rūpādayo viya parinipphannā’’ti yesaṃ laddhi, seyyathāpi andhakānaṃ; te sandhāya pucchā sakavādissa, paṭiññā itarassa. Atha naṃ ‘‘yadi te rūpādayo viya aniccatā parinipphannā, tassāpi aññāya parinipphannāya aniccatāya bhavitabba’’nti codetuṃ tāya aniccatāyātiādimāha. Itaro dvinnaṃ aniccatāya ekato abhāvena paṭikkhipitvā puna yasmā sā aniccatā niccā na hoti, teneva aniccena saddhiṃ antaradhāyati, tasmā paṭijānāti. Athassa sakavādī lesokāsaṃ adatvā yā tena dutiyā aniccatā paṭiññātā , tāyapi tato parāyapīti paramparavasena anupacchedadosaṃ āropento tāya tāyevātiādimāha. Jarā parinipphannātiādi yasmā uppannassa jarāmaraṇato aññā aniccatā nāma natthi, tasmā aniccatāvibhāgānuyuñjanavasena vuttaṃ. Tatrāpi paravādino purimanayeneva paṭiññā ca paṭikkhepo ca veditabbo.
629 “色是究竟成就的”等语,是为了与那些具有该无常性的法作对照而说的。其中,有人这样认为:“正如究竟成就的色等法有无常、老、死,同样,究竟成就的无常等法却没有这些。”于是他就一概加以否定。巴利
629.Rūpaṃ parinipphannantiādi yesaṃ sā aniccatā, tehi saddhiṃ saṃsandanatthaṃ vuttaṃ. Tattha ‘‘yathā parinipphannānaṃ rūpādīnaṃ aniccatājarāmaraṇāni atthi, evaṃ parinipphannānaṃ aniccatādīnaṃ tāni natthī’’ti maññamāno ekantena paṭikkhipatiyevāti.